Dluhopisové fondy

Dluhopisové podílové fondy kolektivně investují do dluhopisů. Minimálně 2/3 jejich portfolia tvoří státní, komunální, bankovní a podnikové dluhopisy a obligace. Fondy mohou v malém množství investovat i do akcií, pokladničních poukázek nebo podílových listů.

S investicí do dluhopisových podílových fondů souvisí jisté riziko, které je vyšší než například u fondů peněžního trhu. Průměrná výnosnost bývá také o něco vyšší, mezi 3-5 %. Do dluhopisových fondů je vhodné investovat v delším časovém horizontu, ideálně 3 a více let.

Rizikovost investice se u různých fondů liší. Investor by se měl informovat, do jakých dluhopisů fond vkládá své prostředky. Riziko závisí na době splatnosti dluhopisu a na bonitě dlužníka, který dluhopis vydává. Čím delší doba do splatnosti dluhopisu zbývá, tím větší hrozí riziko, že nebude splacen.

Bonita emitenta (ten, kdo vydává dluhopis) znamená jeho schopnost splácet dluhy. Nejbezpečnější jsou dluhopisy, které vydává stát nebo správní celky. Ale ani investice do státních dluhopisů nemusí být naprosto bez rizika (příkladem může být bankrot Islandu na konci roku 2008). Další skupinou jsou dluhopisy emitované kvalitními společnostmi s vysokým ratingem (platební schopností). Nejrizikovější skupinou jsou dluhopisy firem, které mají nízkou bonitu nebo pocházejí z rozvíjejících se zemí, které nemají stabilní ekonomiky.

Záleží také na tom, zda jsou dluhopisy zajištěné nebo ne. Fondy nakupující dluhopisy ze zahraničí s sebou nesou riziko, které způsobuje nestabilita měnových kurzů. Podstoupení vyššího rizika je ale kompenzováno vyšším výnosem, pokud jsou dluhopisy splaceny.

Výnosnost investice závisí také na výši úrokové míry. Pokud rostou úrokové sazby, roste i dluhopisový výnos, ale zároveň ceny starších dluhopisů klesají (na trhu jsou nyní dostupné dluhopisy se stejnou jmenovitou hodnotou, ale vyšším úrokovým výnosem, které jsou atraktivnější). Může tak dojít k poklesu tržní hodnoty podílového listu daného fondu a naopak.