Fondy peněžního trhu

Fondy peněžního trhu investují zejména do státních pokladničních poukázek, krátkodobých dluhopisů (se splatností do jednoho roku) a do bankovních termínovaných vkladů. Portfolia fondů se skládají z velké části ze státních dluhopisů, ale někdy také z dluhopisů, které emitují nadnárodní instituce. Nástroje peněžního trhu jsou nejkonzervativnější možností investice.

Fondy peněžního trhu jsou nejméně rizikovými a v České republice také nejoblíbenějšími podílovými fondy. Výkyvy v cenách podílových listů bývají minimální. Fondy se snaží dosahovat pravidelného zhodnocování, popřípadě udržet stagnaci. Ve fázi ekonomické recese se ale může stát, že klesá cena podílových listů i u fondů peněžního trhu. Některé fondy mohou mít také v portfoliu část rizikových dluhopisů, které emitují společnosti s nízkou bonitou. Tyto fondy pak lákají klienty na možnou vyšší míru zhodnocení.

S nízkým rizikem souvisí nízká výnosnost investice, která se průměrně pohybuje mezi 1,5 - 2,5 %. Fondy tak dokáží pokrýt inflaci a zachovat kupní sílu peněz investorů, ale nepřináší vyhlídky na vysoké zhodnocení prostředků. Výše výnosů je také ovlivněna úrovní úrokových sazeb.

Díky krátké době splatnosti cenných papírů se doba investice pohybuje od 6 měsíců do jednoho roku. Při investici kratší než 6 měsíců nejsou výnosy osvobozeny od daně z příjmu.

Fondy peněžního trhu ocení zejména konzervativní investoři, kteří mají rádi jistotu a nejde jim o enormní zisky.

Při výběru fondu by měl investor věnovat velkou pozornost poplatkům, které mohou investici prodražit. Pokud fond přináší výnosy 2 % za rok, není vstupní poplatek ve výši 1% zanedbatelnou částkou.

Důležitá je také měna, ve které fond investuje. Výkyvy mezi kurzy měn mohou značně ovlivnit celkový výnos investice. Konzervativní investor by tak měl volit fond v domácí měně, respektive v té měně, ve které chce dále obchodovat.